Doba koronavirová 3. díl – Kateřina Kánská

• Jak jste jednala 11. března při uzavření škol?

Prohlášení o uzavření škol a vyhlášení „koroprázek“, jak tuto dobu pracovně nazývají naše děti, nás zastihlo u Ypsilonie. Když jsem předtím četla o uzavření škol na Slovensku, čekala jsem, že podobná opatření nastanou i u nás, ale myslela jsem, že budeme mít čas alespoň do konce týdne. Instinktivně jsem se poslední hodiny dne snažila s dětmi vysvětlit novou látku a zadat drobnou práci do konce týdne, abych získala nějaký čas.

• Jak těžké bylo přejít z klasické výuky na ONLINE výuku? Jaké nástroje používáte?

Přiznám se (a kolegyně to vnímaly podobně), že první dny byly šílené. Do noci jsme se probíraly online materiály, abychom o pár dní později zjistily, že jsou stejně všechny podobné, psaly stovky mailů na všechny strany a po nocích přepisovaly a posílaly přihlašovací hesla na různé vzdělávací weby. Pak přišlo dilema, jakou platformu zvolit pro online výuku. To nakonec vyřešila paní ředitelka, když pro sjednocení sourozenců na naší velké škole zvolila MS Teams.

• Jak to zvládají děti?

Řekla bych, že každé, jak umí. Některým dětem distanční výuka vyloženě seděla, vyhovalo jim vlastní tempo, vybíraly si, čemu se budou více věnovat. Na druhé straně byly mezi dětmi i takové, které byly celý den samy doma a které jsem v pyžamu naháněla k obrazovce :-). Nyní chodí do školy prezenčně 14 dětí a 8 dalších se k nám připojuje z domu. Byla jsem vděčná, když se někteří rodiče na mou výzvu obětavě přihlásili, že mohou ještě děti nechat doma, abychom se nemuseli dále dělit a mohli se spojovat s domškoláky přes Teams a učit se dopoledne společně. Někdy je to „o nervy“, hlavně udržení alespoň nějakého klidu ve třídě během vysílání, ale věřím, že až děti uspokojí své sociální potřeby, usadí se to. Co už vidím teď, je, že se výrazně osamostatnily (hurá).

• Jak to podle vás zvládají rodiče?

To by mě také zajímalo :-). Ale podle zpětné vazby myslím, že jsou mezi nimi jak ti, kterým online výuka nedělala problémy (dokonce někteří převzali iniciativu), tak i někteří, kteří do otevření školy doslova „stříhali metr“ :-). Já sama jsem u svých dětí vnímala fáze snahy s fázemi únavy a demotivace, takže je chápu, ale celkově musím říct, že všichni moji rodiče mají můj hluboký obdiv za to, co s dětmi zvládli.

• Co všechno se dá podle Vás učit na dálku?

Kdybyste se mě zeptala před pár měsíci, asi bych odpověděla jinak, ale teď si myslím, že už snad i všechno :-). Jen je to místy dost zdlouhavé.

• Jaké vidíte klady a zápory tohoto období?

Myslím, že tohle období nám všem ukázalo, že věci, které jsme všeobecně považovali za samozřejmé, úplně samozřejmé nejsou. Můžu stokrát dětem ukazovat, jak ne/chodí děti do školy v Africe, ale tahle zkušenost je nepřenositelná. Že si vždycky nemůžu vyjet úplně tam, kam chci, že existují limity. Že člověk míní, ale příroda mění. Na některých dětech pozoruji vděk, že můžou být ve škole. Pro mě v osobním životě to bylo nakonec celkem obohacující období narušující zajetou rutinu a postupy, i když si uvědomuji, že krize způsobila hodně lidem dost potíží a že se situace v kolektivech může dosti různit… prvňáčkům třeba nouzový stav přerušil budování kolektivu.

•  Jak děti komunikují mezi sebou?

Jakkoli a hodně :-).

• Myslíte, že děti by měly jít v této situaci do školy? Nebo preferujete dobrovolnou docházku?

Každá z rodin je v jiné situaci, takže si nic nemyslím. Umím si představit, že některé třídy fungují lépe online a některé zase naživo. Vidím ale na dětech připojených na dálku, jak je jim líto, že nejsou s námi a jak to tak pozoruji, myslím, že kapacitní opatření jsou zbytečná, když se děti smí stýkat všude mimo třídu.

•  Myslíte si, že mimořádný stav bude mít nějaký pozitivní dopad na české školství? Posílí ho nebo naopak oslabí?

Očekávám, že se díky mimořádnému stavu možná snadněji otevřou některé otázky – umím si třeba představit, že někteří rodiče budou mít zájem o distanční výuku i nadále. Myslím, že kdo bude chtít z mimořádného stavu vytěžit pozitiva, vytěží je. A já sama pevně věřím, že doba, kdy budou dlouhé porady probíhat online a u probírání kázeňských opatření Pepíčka z 8.B budu moci připravovat večeři rodině, je před námi :-).

• Jakou předpovídáte budoucnost? Budou moci žáci v září normálně usednout do lavic? Myslíte, že žáci nebudou mít v učivu nedostatky?

Budoucnost zásadně nepředpovídám ani neposlouchám ty, kteří ji předpovídají :-), ale věřím, že se v září sejdeme. Bylo by fajn, kdyby vir přes léto ještě přemutoval a stal se méně nebezpečným. Naštěstí bude prostor a čas vše v příštím ročníku doladit. Už teď tuším, že to nebudou zásadní věci, ale detaily, takže se nebojím. A i kdyby se nezadařilo a pandemie by pokračovala takto i nadále, máme už zkušenosti a nástroje, kterými lze hodně zvládnout a budeme rozhodně alespoň lépe připraveni.