1. Jak jste jednala 11.března při uzavření škol?

V tuto dobu jsme byli ve škole v přírodě. Vše, co se dělo kolem situace s Corona virem, děti vnímaly pouze tak, že jsme nemohli realizovat předem naplánované výlety a exkurze. Velké zklamání přišlo teprve ve chvíli, kdy jsme dětem oznámili, že musíme po týdnu školu v přírodě ukončit a vrátit se domů. Dětem jsem rozdala všechny pracovní sešity a začali jsme pracovat distančně.

2. Jak těžké bylo přejít z klasické výuky na ONLINE výuku? Jaké nástroje používáte?

Jednoduché to rozhodně nebylo, protože nabídka možností jak on-line výuku realizovat byla veliká. Problém spočíval v tom, že jsem tyto nástroje neznala a neuměla si vybrat ten nejvhodnějších. Bylo třeba absolvovat webináře, které mi tyto nástroje představily a ukázaly možnosti, jak s nimi pracovat. Po počátečních krůčcích systému pokus x omyl jsem začala s dětmi komunikovat a vyučovat on-line. Velkou pomocí bylo, že mi Svět vzdělání vytvořil virtuální třídu a rodiče byli velmi vstřícní a technicky výuku svým dětem umožnili. Používali jsme, a i nyní používáme, Google Meet a Google Classroom.

3. Jak to zvládají děti?

Mám neskutečně šikovné prvňáčky, kteří se za pomocí rodičů během pár hodin naučili sami připojovat k výuce, ovládat mikrofon a objevili i možnost chatování. Do výuky se zapojili všichni a musím říct, že jsem nemusela za celou dobu zadávat žádný konkrétní úkol, cvičení a děti si samy volily rozsah své práce, vybíraly si z nabídky online cvičení i zábavných úkolu na Google Classromu. Děti udělaly doma spoustu práce. Z mého pohledu více, než by udělaly ve škole. Bylo jim ale smutno po kamarádech, společných hrách a chvílích, kdy se divoce diskutuje. Dnes jsme opět spolu v počtu 15 dětí a 5 dětí je on-line připojeno po celou dobu výuky. Ta je bohužel ovlivněná tím, že nemůžeme pracovat ve skupinách, pohybovat se volně po třídě, ale obsahově probíhá standardně.

4. Jak to podle vás zvládají rodiče?

Pro rodiče to bylo a je neskutečně náročné období. Zvládli ale úžasně přizpůsobit organizaci chodu rodiny, svou práci i fakt, že byli všichni stále spolu. Většina rodičů byla doma na Home Office, a to není dovolená. Sladit on-line výuku u více dětí v jedné rodině, to chtělo hodně logistického umu a i počítačového vybavení. Děti měly výuku on-line každý den v různý čas s různými učiteli, protože Svět vzdělání ještě zajistil výuku angličtiny, včetně rodilého mluvčího a logiky. Rodiče tak měli na ledničkách rozvrh hodin s časy a odkazy, kdy a ke komu se mají připojit. Scanovali práce dětí, posílali emailem i vkládali do Google Classroom. Museli se také poprat s úpravami v PDF a stále sledovat emailovou poštu. Oni stáli v první linii a zvládli to výborně.

5. Co všechno se dá podle Vás učit na dálku?

Obsahově vše, kromě hlasitého čtení. Děti nemají doma stejnou knihu a v pracovním sešitě četl každý někde jinde. Také mi moc mi ale chyběly společné experimenty, spolupráce dětí, takže není problém obsah, ale forma a metody výuky. Také osobnostní rozvoj dětí je touto formou vzdálené výuky nešťastný.

6. Jaké vidíte klady a zápory tohoto období?

Mezi klady rozhodně považuji nový rozměr vztahu rodič-učitel. Intenzivní komunikace mezi námi náš partnerský vztah významně posílila. Rodiče se vzájemně více poznali během našich videokonferencí, nasdíleli si své názory, zkušenosti, dokázali si vydiskutovat, jak a co mohou pro děti udělat. Každý něčím přispěl. Někdo pomocí poskytnutí rad v oblasti IT, jiní zajistili desinfekci pro děti, zapůjčení vybavení a zprovoznění zařízení pro on-line výuku dětí, které jsou nyní doma, ale mohou se tak zapojit do výuky celé třídy.

7. Jak děti komunikují mezi sebou?

Dříve si děti samy svolávaly schůzky a povídaly si přes Skype. Nyní si povídají přes Google Meet a díky interaktivní tabuli se krásně vidí.

8. Myslíte, že děti by měly jít v této situaci do školy? Nebo preferujete dobrovolnou docházku?

Nejsem zastánce příkazů, jsem pro dobrovolnost. Jako velmi nešťastnou však vidím hranici 15 dětí ve třídě. Myslím si, že dobrovolně se měli rodiče rozhodnout, aniž by byli omezení takovými pravidly, která jim v podstatě žádný výběr nenabídla. Docházku do školy vidím jako přínos. Pro děti ve vzájemném kontaktu, možnosti být se svými vrstevníky a podělit se o své starosti i radosti. Pro mě velká radost, že jsem s dětmi a úleva, protože práce on-line byla mnohem náročnější, než je výuka v reálném čase. Rodiče už byli zoufalí a velmi si přáli návrat dětí do školy. Takže, ano. Děti by měly jít do školy. Vidím to tak, protože vnímám podněty svých dětí, jejich rodičů, a pocity své. Věřím ale, že ne všichni to musí mít stejně. Je příliš mnoho faktorů, které odpověď ovlivní.

9. Myslíte si, že mimořádný stav bude mít nějaký pozitivní dopad na české školství? Posílí ho nebo naopak oslabí?

Myslím, že pozitivní dopad už má přinejmenším v tom, že my učitelé jsme se museli okamžitě dovybavit schopnosti vyučovat on-line. Podstatné je, aby ministerstvo školství využilo toho, co ukázala praxe a patřičně s tím naložilo. Doufám, že akreditační skupiny MŠMT se nad tímto vážně zamyslí a umožní do výuky budoucích učitelů zařadit předměty, které naučí studenty s těmito nástroji vzdálené výuky pracovat. Jednak proto, že se může tato situace opakovat, ale hlavně protože se celkově technické zázemí škol mění, je modernější, využívá se více internetového prostředí a je potřeba se orientovat v nabídce a umět některé nástroje používat. Obavu nám z toho, že se více tzv. rozevřou nůžky mezi žáky. Pro některé žáky totiž škola přestavuje řád, pravidelnost, pomoc a motivaci. Bez ní se jim toho nedostává. Pro tyto žáky i jejich učitelé bude velmi těžké dostat se k normálnímu stavu. Negativní dopady zatím nevidím, protože si myslím, že si všichni z této situace můžeme vzít mnoho věcí, které nás v naši práci posunou zase o kus dál.

10. Jakou předpovídáte budoucnost? Budou moci žáci v září normálně usednout do lavic? Myslíte, že žáci nebudou mít v učivu nedostatky?

Věřím, že v září začneme školní rok jako vždy a bez omezení. Jsem přesvědčená, že pokud k nějakým omezením dojde, bude to pouze lokální záležitost. Nedokážu si představit, že by tato situace byla dlouhodobě udržitelná. Rozdíl je v tom, že nyní už na ni jsme připraveni.

Já dětem věřím. Nejsem přesvědčená, že by tato doba odloučení ze školních lavic děti nějak významně poškodila. Ano, bylo to nepříjemné, ale v učivo se cyklicky v jednotlivých ročnících opakuje a obohacuje. Děti toho zvládají mnohem víc, než si myslíme a velmi rychle, pokud bude co, doženou. Za mě je hlavní, aby pro ně škola byla bezpečné a klidné prostředí, kde se dozvídají a objevují nové věci. Jestli to bude o dva měsíce dříve nebo později, je to důležité? Na to už si musí odpovědět každý sám.