Dobrodružství nečeká! Aneb první zájezd Tomíkových tříd do Anglie.

Psalo se úterý 7. 11., všední den jako každý jiný, až pro několik dětí, které se závějemi barevného listí s kufříky na kolečkách a v doprovodu rodičů, blížily k autobusu.  Pod váhou batůžků naplněných svačinkami se rozloučily s rodiči a vyrazilo se – za dobrodružstvím a ještě dál – do Anglie. 

      Cesta před námi byla dlouhá. Čas jsme si krátili hrami, soutěžemi, vzájemným poznáváním, jídlem, povídáním a spánkem. Všichni jsme však zbystřili při průjezdu euro-tunelem. Čekali jsme běžný tunel. Namísto toho, před námi stál obrovský kovový vlak, do nějž se autobus dostal manévrem, za který by se nemusel stydět leckterý profesionál! Párkrát to s námi trochu škublo, tu a tam maličko hodilo – vždyť jsme taky byli 45 metrů pod mořem! – a už jsme byli na druhé straně! Snad proto, že jsme se všichni moc těšili, cesta uběhla poměrně rychle a nadšení z výletu naplnilo energií i ty, kteří oka nezamhouřili.

      Londýn nás přivítal pochmurným deštivým počasím – v závoji oparu vypadal kouzelně a déšť mu moc slušel. Co by to bylo také za návštěvu Anglie bez deště, nemyslíte? Aneb, jak se říká, není špatného počasí, pouze špatného oblečení (což si někteří ozkoušeli na vlastní kůži). V ten den jsme se stihli svézt lanovkou, metrem, prohlédnout si londýnskou „okurku“, podívat se, kde studoval herec, který hrál Harryho Pottera, projít se krásnými uličkami a promenádou kolem řeky Temže a vyfotit se u Tower Bridge. 

      Když se schylovalo k večeru, byli jsme čím dál více nervózní, u koho budeme bydlet. V autobuse jsme se rozloučili poněkud nejistě. Ale druhý den ráno chmury byly ty tam a nadšeně jsme si sdělovali své první zážitky z rodin. Autobus nás převezl do školy. Ta probíhala vždy dopoledne od 8:30 do 12:30. Lektoři byli úžasní a na konci pobytu žákům slavnostně předali certifikáty. 

      Po výuce jsme se mohli každý den těšit na jiný program: byli jsme v podmořském akváriu, prozkoumali jsme uličky města Brightonu a Worthingu, stáli jsme na molu a pozorovali vlny, dýchali jsme mořský vzduch na pláži a sbírali u toho mušličky – učinili jsme také velmi speciální objev v podobě vyplavených vylíhnutých žraločích vajíček – navštívili jsme hrad Hever a vyhlídkovou věž i360, ale především nás uchvátily Beachy Head – útesy, klenoucí se vysoko nad mořem a zapadající slunce za mraky, maják a rozlehlé zelené planiny, na nichž se v dálce pásly ovce. Magické místo s nepopsatelnou atmosférou.

      Velký dojem v nás zanechal i zážitek z 11.11., kdy se v 11:00 na dvě minuty zastavilo celé město, aby uctilo památku vojáků padlých za 1. světové války. Stáli jsme na náměstí a pozorovali nehybné siluety lidí, jejichž hruď zdobil červený makový květ – symbol dne válečných veteránů. Zdálo se, jako by se život doslova zastavil, až na racky, kteří nám kroužili nad hlavami.

      Nadešel den návratu. To pro nás znamenalo nejen smutek, že opouštíme krásné místo s kouzelnými lidmi, ale také úkol pořádně protáhnout nožky v Londýně, než znovu na dlouho usedneme v autobuse. Tentokrát to bylo bez deště, což mnozí ocenili. Svezli jsme se lodí do historického centra Londýna a navštívili Buckinghamský palác a rozlehlý park v jeho blízkosti. Potkali jsme tam nejen majestátní černou labuť, ale i velmi přátelské veverky. Nebály se kolemjdoucím skočit na rameno nebo si zalézt pro nějaký ten oříšek k někomu do kapsy. Prohlédli jsme si London Eye a Big Ben a mnoho dalších zajímavých míst.