Online výuka, která funguje i bez pandemie
Třídy na dálku jsou přímým dědictvím pandemie. Když se kvůli covidu zavřely školy a my museli přejít s celou výukou na internet, naučili jsme se za pár měsíců o online vzdělávání víc, než bychom stihli za roky normálního provozu. Pro nás, kdo jsme v té době učili, to byl nejintenzivnější vzdělávací kurz, jaký jsme kdy absolvovali. Když pandemie odezněla, neměli jsme chuť tuto zkušenost zahodit. Naopak. Otevřeli jsme Třídy na dálku jako samostatný online program. Tentokrát už jsme nevstupovali do neznáma. Věděli jsme, co děláme a že to bude fungovat.
Z nouzového řešení se začala rýsovat varianta výuky, která má svoji vlastní hodnotu. Třídy na dálku jsou odpolední výuka pro zvídavé děti. Dvakrát týdně se potkávají před svými obrazovkami s dalšími dětmi z celé republiky a společně se rozvíjí v angličtině, logickém myšlení a poznávají sebe i druhé v osobnostním rozvoji. Každý týden mají 3 hodiny výuky v malých skupinkách.
Naše online výuka nevznikla proto, aby někomu nahrazovala školu, ani proto, aby doháněla, co školní výuka nestihla. Cílíme na děti, kterým běžná škola nedává dostatečný prostor. Na takové, jež si chtějí položit otázku navíc, najít na ni vlastní odpověď a obhájit ji před spolužáky. Pandemie nám dala příležitost jim tuto přidanou hodnotu nabídnout, ať bydlí kdekoliv. Šikovné, zvídavé dítě může vyrůstat v Praze stejně dobře jako v podhůří Jeseníků nebo ve vesnici na jižní Moravě. Za jiných okolností by se tyto děti nikdy nepotkaly. Tady se potkávají každý týden. Pro šikovné děti, takové, které se v běžné třídě trochu ztrácejí, protože ostatní jdou jiným tempem nebo mají jiné zájmy, je tohle neocenitelné.
Dnes, několik let po covidu, se nám náš tehdejší optimismus vrací. Spokojení rodiče našich online žáků k nám dávají jejich mladší sourozence, kteří pandemickou výuku nikdy nezažili, protože se během pandemie teprve narodili. Pro tyto děti se obrazovka nikdy nestala bariérou a z online výuky díky tomu získávají maximum. Samostatnost a bezpečné chování v digitálním světě se pro ně stává přirozenou součástí vzdělání a ne dovedností, kterou si doplní někdy v budoucnu. Když se na sebe podívají přes kameru a obrazovku, je to pro ně podobné, jako kdyby se na sebe podívaly přes okno. Sdílejí se svými online spolužáky, jako by byly ve třídě. Ukážou, co právě nakreslily, vyprávějí, co se jim ve škole stalo, diskutují s kamarádem o řešení logické úlohy. Nemají v sobě nic z té dospělácké zdrženlivosti, kterou si nese člověk, jenž obrazovku poznal až později v životě jako něco cizího. Pro rodiče předškoláků, kteří se s námi setkávají na schůzkách a obávají se neosobnosti digitálního prostředí, je to obvykle to nejtěžší na uvěření. Dokud nevidí svoje vlastní dítě v akci.
Online výuka u nás vznikla z nouze. Ale dávno přestala být nouzovým řešením. Pro některé děti je to to nejpřirozenější prostředí, ve kterém můžou růst, když jim tento prostor nedává jejich základní škola.
David Janoška, koordinátor logiky, tříd Světa vzdělání Na dálku
