Seriál "Doba koronavirová" - 2. díl - Rozhovor s Mgr. Lenkou Kopeckou
1. Jak jste jednala 11. března při uzavření škol?
Tu situaci si pamatuji živě. Prakticky ze dne na den jsem sbalila potřebné věci a zamknula dveře třídy. Bylo to velmi zvláštní. Děti neměly radost z toho, že nemohou jít do školy. Všichni měli spoustu otázek. Jsme zvyklí ve třídě o všem mluvit, takže jsme hodně diskutovali a vše proběhlo v klidu.
2. Jak těžké bylo přejít z klasické výuky na ONLINE výuku? Jaké nástroje používáte?
Bylo to těžké. Hledání nástrojů, koordinace časů, domluva s rodiči na zpětné vazbě. Naštěstí jsme k online výuce všichni přistoupili zodpovědně, nic jsme nepřeháněli a vzájemně jsme si vyšli vstříc. Každý využíval, co mu bylo nejbližší. Email, WhatsApp, sms, Messenger…online výuka probíhala na google meet, tímto děkuji Světu vzdělání za okamžité zřízení účtu a zprovoznění online třídy, velice mi to pomohlo.
3. Jak to zvládly děti?
Děti celou tuhle situaci zvládly skvěle, někdy mi připadá, že jsou chameleoni (tak úžasně přizpůsobiví). Od první třídy jsou vedeni k samostatnosti a to se teď hodně vyplatilo. A práce s technikou je pro ně „brnkačka“.
4. Jak to podle vás zvládli rodiče?
Na rodiče svých dětí jsem obzvlášť pyšná, jsme bezva parta, a i když tohle období bylo pro nás všechny těžké, všichni byli trpěliví, vstřícní, chápaví a komunikovali. Nikdo „netlačil na pilu“, věříme si a tahle situace naši důvěru prověřila a potvrdila.
5. Co všechno se dá podle Vás učit na dálku?
Zvládnout se dá všechno… i distanční forma vzdělávání, ale na dálku to není ono. Ten kontakt je nenahraditelný. Všechno má své klady a zápory.
6. Jaké tedy vidíte klady a zápory tohoto období?
Zúročila se samostatnost, kterou učím děti od první třídy, a rodiče to mohli vidět v praxi. Najednou jsme si byli všichni vzácní a těšili jsme se na sebe víc, než kdy dřív. Mohla jsem si potvrdit, že ani známkování není důležité a děti skvěle pracují, že ne všechno, co je psáno v plánech se musí odučit. Chyběl mi osobní kontakt a taková ta naše třídní „intimita“.
7. Jak děti komunikovaly mezi sebou?
Děti komunikovaly, i rodiče mezi sebou, často mi říkali na online výuce, že si volají, píší, dokonce si v rámci jednoho dobrovolného domácího úkolu zasílaly i pohlednice. Někdy si radily si s učivem, jsou zvyklí spolupracovat.
8. Myslíte, že děti by měly jít v této situaci do školy? Nebo preferujete dobrovolnou docházku?
Co si myslím? Myslím si, že dobrovolná docházka není problém, spíš bych to neomezovala počtem. Neumíte si představit, jak je těžké vybírat nebo losovat z 22 dětí 15. Tohle se mi nelíbí, ale dobrovolnost je na místě.
9. Myslíte si, že mimořádný stav bude mít nějaký pozitivní dopad na české školství? Posílí ho nebo naopak oslabí?
Stále doufám, že bude mít pozitivní dopad. Věřím, že se konečně někdo zamyslí nad známkováním a důležitostí učiva ve smyslu kvalita poměr kvantita.
10. Jakou předpovídáte budoucnost? Budou moci žáci v září normálně usednout do lavic? Myslíte, že žáci nebudou mít v učivu nedostatky?
Nedostatky…kdo z nás nemá nedostatky? Já nedostatky a chyby ve výuce a v životě vítám, díky nim se můžeme posouvat, zlepšovat a kvalitně se učit. Moc bych si přála, abychom se už všichni společně mohli vrátit do tříd a fungovat skupinově, bez obav, roušek a měření teplot. Jsem optimista, věřím, že to bude brzy.